30
pro 15

Dveře

Výlevy

Něco napíšu, za měsíc to objevím, váhám kdo je asi autorem, opravím mu některé stylistické chyby a bez dovolení publikuju. » trvalý odkaz



Den 1073. Nákladním výtahem do posledního patra, rychle přeskočit na ochoz než se plošina zase bez varování propadne dolů, udržet rovnováhu dokud se nerozkoukám a pak objevit dveře, které se tady nachází pokaždé na jiném místě. Obloha má šedou barvu a tak to bylo vždycky, takže vlastně ani nevím, proč se u této budovy někdo obtěžoval s prosklenou střechou. Když výtah zmizí a já potlačím závrať, zjistím, že stojím v prázdném baráku bez stěn, je pondělní ráno kdy je ještě dost času nedělat nic ale přesto se vkrádá plíživý pocit odpovědnosti, zimní zahrada je plná rozházených plastových židlí, rostlin co nepotřebují zalévat a voňavé Myšlenky, která mi vždycky unikne dříve, než ji stihnu zachytit.

Na půdě je přítmí a horko, voní tam dřevěné piliny a vzpomínkami opředený schovaný koutek s malým stolkem a nářadím, které jsem ukradl, ale pak se bál použít. Malou lahev Coca-Coly mám schovanou v dřevěné krabičce pod falešným dnem, ale bublinky už z ní někdo dávno ztratil a tak ji opatrně vrátím zpátky. Možná příště. Z okna, které neexistuje, sem pronikají sluneční paprsky a barví zapomenutý ráj do zlata. Kdybych šel na druhou stranu a vyhnul se pasti na kunu, dostanu se do čerstvě vyzděných místností, u kterých někdo zapomněl udělat podlahy a tak se z nich dá dostat až do středu země, kde ze stěn kape bahnitá voda a malá kamínka se snaží vytopit promrzlou dílnu.

Vyjdu ven a vidím, že neprostupná šeď je nejen nahoře, ale také kolem dokola a dům bez stěn stojí na smutném mlhavém pahorku, který je jen ostýchavě porostlý něčím, co má doufám blíž k trávě než k betonu. Někde jsem viděl červenou růži, ale pak ji celou noc hledám a nikdy ji nemůžu najít. V hlavě se mi vynoří zapomenutá povídka o pánovi, který měl pod sebou pramici bez vesel, v ruce pistoli a nad sebou zvolna klesající neprůstřelnou oblohu z olova. Nevím, jak to dopadlo, a taky nevím, proč ta povídka musela být zrovna v časopise pro desetileté děti.

Po úzké klikaté pěšině se na mlhavém svahu snažím překonat nástrahy kluzkých kamenů. Voňavá Myšlenka mi ukazuje cestu ve vlajícím kabátu, ale jen co si ji stihnu uvědomit a zeptat se na její oblíbený druh kávy, stanu před nízkým dřevěným prahem a malými dveřmi s barevnými sklíčky. Vlastně nikdy dopředu nevím, co za těmi dveřmi je, ale ať se tam objeví cokoli, všechno už jsem někdy zažil.

Třetí patro, na stěnách kresby co jsou na hranici mezi bezbřehým tápáním dětských rukou a hlubokými myšlenkami těch, kdo už zjistili, že depresivní pocity lze uvěznit na papíře a tím si vykoupit další noc beze snů. Na lesklých dlaždičkách se odráží světlo zářivek a dovnitř nikdy neproniká světlo zvenku. Chodba je současně naprosto prázdná a plná zmatených lidí, kteří ví, že já jediný sem nepatřím. Potřebuji se dostat do mezipatra ve starší části budovy, protože odtud vedou úzké dlouhé schody, zakončené dalšími dveřmi a za nimi nechtěné duše vykupují štědré vánoce svým dětstvím. Jenže uprostřed těch schodů jich asi patnáct chybí a ani mihotavé světlo starých žárovek, ani ponuré kresby předchozích generací na zahnědlých stěnách mi nedokáží pomoct. Když si sednu, abych si uspořádal myšlenky a opřel závrať o pevný bod, starší paní mě zdvořile poprosí, jestli bych neuhnul, upírám totiž obrazům jejich životodárné světlo.

Pak jsem najednou na druhé straně svahu, přijíždím do města utopeném v oslavách a na pravé straně je ve skále vjezd, kde je cíl mé cesty. Odtud je vidět hlavní ulice plná mrňavých baráčků ozdobených velkými pruhy barevné látky, matka Skála to vše obklopuje a chrání, město pokračuje až dolů k břehu a vzduch voní svěžím létem, které se zrovna proměňuje v bouřku co potrvá tři dny. Svět potemní, oči přivyknou na žluté světlo starých lamp ve skalním městě a na dolním náměstí je obchůdek s protivně bílým světlem, kam si vždycky zajdu koupit oříšky v červeném karamelu a pak nemůžu trefit zpátky. V nemocničním komplexu by se jeden ztratil, hlavně když všechny kachličky jsou černé, stěny tmavé se žlutozelenými pruhy, všechny východy vedou ke spirálovitým schodům ve skále se stanicemi metra, mně se chce čůrat a na zhasnutých recepcích vedle každého nefunkčního výtahu nikdo už pět let neutíral prach.

Další dvoukřídlé dveře se otevírají klikou co se musí stisknout a zatlačit.


30
čec 15

Den kultury a oddechu číslo 473

Výlevy

potřetí zamáčknout budík
ranní dávka studenýho vzduchu
zvednout vlasy z podlahy
aspoň patnáctkrát » trvalý odkaz

27
bře 15

Křídla

Výlevy

Stála tam u sloupu, tmavá postava v šedivém okolí, všude kolem pospíchal déšť a v něm stereo lidé se společným deštníkem. Její oči hltaly tu barvu města, jedno sluchátko měla hluché a tak slyšela jen ty pravé útržky rozhovorů. Přistoupil jsem blíž, ona měla jiskru a já oheň a tak mi mezi dychtivými obláčky pověděla, že je z jiného světa. » trvalý odkaz

15
úno 15

Nápisy

Výlevy

Sedím v hospodě poté, co jsem spořádal „guláš a pivo“ objednané spatra bez pohlédnutí na polední menu znepřehledněné aktuálně populárním seznamem alergenů a snažím se nemyslet na podivnou bílou hmotu, co zůstala v záhybech „Made in Russia“ na dně půlitru. » trvalý odkaz

14
pro 14

Fičím si na grepu

Výlevy

Prudce vědecké pojednání o experimentu praktického ověření souúčinnosti kofeinu a grepové šťávy. » trvalý odkaz

14
zář 14

Recenze

Výlevy

Sedím tu na druhém odpališti a vedle mě něco zrovna proneslo trumpetový zvuk. Zdálky je slyšet ohňostroj a melodie, kterou vágně poznáš, ale přesto nedokážeš zařadit a tak máš pocit, že bys z těch úryvků dokázala poskládat další album té kapely. » trvalý odkaz

01
zář 14

Momenty

Výlevy

Sedím v hospodě čpící elegancí doby dávno zašlé, piju krakonošovo dvanáctku a z repráků zní Happy. Pak mi dojde, že si toho všeho pamatuju o chlup více, než je zdrávo. » trvalý odkaz

10
led 11

When I was kid, I wanted to be a fruit in Jogobella

Výlevy

Esej z angličtiny na téma "Jaké zájmy z dětství vás nejvíce ovlivnily" aneb Kdo napíše větší ptákovinu a přesto dostane zápočet. Natočeno podle skutečné události. » trvalý odkaz

06
čec 10

Klíč

Výlevy

Je ráno. Nádherné letní ráno na místě, kde se zastavil čas. Čerstvé ranní paprsky se prodírají korunami statných stromů, nesměle mě lechtají na tváři a jemně mi naznačují, abych vstal. Sluníčko vedle mě ještě spí, ve spánku se usmívá a paprsky si hrají s její hřívou tak, že to vypadá jako by měla svatozář. » trvalý odkaz

04
pro 06

Linux nesmí být populární

Výlevy

Jedna kratší úvaha o tom, jak by to dopadlo, kdyby se Linux stal velmi poulárním, skoro jako Windows - prostě by byl na každém počítači a uměl to, co Windows uměly už dávno - otravovat váš život. » trvalý odkaz