tady je mosrovohttp://blog.mosra.cz/2017-06-24T00:00:00+02:00Appenzell — třešnička na dortu nakonec2017-06-24T00:00:00+02:002017-06-24T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-06-24:/cesty/appenzell/<p>Historický kanton v kopcích východního Švýcarska, plný tradic,
konzervativního přístupu, pasoucích se krav a dechberoucí přírody.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je posledním ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li>Appenzell — třešnička na dortu na konec</li>
</ol>
</aside>
<p>Na předposlední den svého pobytu ve Švýcarsku, poté co jsem tu téměř dva roky
na dálku i na blízko pracoval, mám v plánu návštěvu bájného kraje
<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Appenzell">Appenzell</a>. Vydávám se těsně po
poledni vlakem do <em>Gossau</em>, kde přesedám na
<a href="http://www.appenzellerbahnen.ch/">Appenzeller Bahn</a>. Tento speciální
panoramatický vláček je známý svou červenou barvou a pomalu se plouží vískami
Appenzellu. Nechybí tu samozřejmě možnost stáhnout okna až skoro dolů a mít tak
kolemstojící krávy doslova na dotek. Protože je úterý a všichni slušní Švýcaři
buď pracují a nebo studují, je vagon prázdný až na malou skupinku velmi
hlučných školáků, kteří se mnou jak na potvoru vydrží až do konečné stanice ve
<em>Wasserauen</em>.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-1.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-1.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Ve Wasserauen je lanovka na <a href="http://www.ebenalp.ch/startseite">horu Ebenalp</a>
a tu přesně o minutu minu, takže tu mám dostatek času se porozhlédnout a udělat
pár fotek s pozadími krav v popředí.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Krávy a švýcarské kopce</h3>
<p>Ve Švýcarsku není nic jednoduché. Ani pro krávy. Aby jejich čtyři žaludky
správně fungovaly i v kopcovitém terénu, musí se pást ve vodorovné poloze,
tedy s předníma i zadníma nohama v té samé výšce. Toto pravidlo je malými
telaty většinou neznámo a tak pastevec musí vždycky zařídit, aby s nimi ve
stádu byla alespoň jedna starší, která jim ukáže zásady správného stolování.</p>
<p>Díky tomuto způsobu pastvy pak na travnatých kopcích vznikají
charakteristické schody — ne, není to zapříčiněné technikou, ale kravami samotnými.</p>
</aside>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-2.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-2.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Další lanovka jede za dvacet minut a octnu se v ní naprosto sám, jen s panem
řidičem. Ten správně odhadne, že si rád popovídám, a tak začne vyzvídat, co a
jak. Když zjistí, že jsme oba pracovali v Leice, pochlubí se se svou
třicetiletou praxí, jak si pamatuje, když se ještě firma jmenovala
<em>Wild Heerbrugg</em>, jak strávil roky ve všech koutech světa včetně Ameriky a
Signapuru a jak se teď na stará kolena usadil tady, protože tady ten čas teče
tak nějak pomaleji a i po těch všech letech pořád nemá té přírody dost. Na
oplátku mu říkám, jak se jim daří teď a co jsme za poslední dva roky dokázali převratného.</p>
<p>Lanovka se dohoupe do cíle, on odemkne dveře kabiny, rozloučí se a vejde do
prázdné stanice, kde si z panoramatických oken užívá výhledu. Na hodinách je
16:30, za dveřmi je viditelně chladněji a já mám před sebou pár hodin pěší
cesty dolů.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 29.452290733723732%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-1.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ebenalp-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-1.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 70.54770926627626%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-3.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ebenalp-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-3.jpg" /><div>
F6.3, 1/160 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Postupně sestupuji z kopce po obnažených kamenech dolů, obdivuji výhled a
najednou za rohem stezka končí kdesi v jeskyni. O této části příběhu jsem
dopředu nic nevěděl a tak se zastavím, abych přehodil objektiv na jiný,
který zvládne tmu i z ruky. Lanovka jede po chvíli zpátky dolů a pan řidič,
nyní v kabině už naprosto sám, mi nezapomene zamávat.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 48.57954545454545%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-2.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ebenalp-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-2.jpg" /><div>
F2.0, 1/4 s, <span class="caps">ISO</span> 800</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 51.42045454545455%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-4.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ebenalp-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-4.jpg" /><div>
F5.0, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Komplex jeskyní, do kterého vstoupím, byl prý v patnáctém století domovem
poustevníků. Na druhé straně mě čeká úchvatný pohled na protější skalní masiv,
v menší jeskyňce jsou zde lavice kostelíku <em>Wildkirchli</em> a hned za rohem pod
ním světoznámá restaurace <a href="http://www.aescher-ai.ch/">Äscher</a>, vestavěná do
skalního masivu.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 99.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ascher.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ascher.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ascher.jpg" /><div>
F6.3, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Projdu kolem restaurace a kolem volně se pohybujících oslíků, kteří arogantně
stojí přesně uprostřed úzké stezky a nějaký cizí člověk snažící se je obejít
nebo překročit je naprosto nevyvádí z míry. Uvítá mě cedule, která mě již
tradičně upozorňuje, co všechno je tu zakázáno. Nyní prý musí být na vodítku
kromě psů <em>i děti</em> a vodítka jsou prý k dostání o kus výše v restauraci. Nejde
mi na rozum, co by se těm dětem na takovéhle rozkvetlé louce mohlo stát.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 99.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-5.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-ebenalp-5.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-ebenalp-5.jpg" /><div>
F5.6, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>O louku a pár stromů níže je další cesta dolů hotový mordor. Vypadá to tu, jak
kdyby před deseti minutami pršelo a kameny někdo pravidelně leští pro extra
kluzkost. Vodítka pro děti jsou vlastně najednou fajn a já bych také nějaké
uvítal, nebo aspoň kdyby tu těch porůznu natažených řetězů a lan bylo trochu
více. Občas mi moc nechybí a mohl bych sráz rovnou brát tou kratší jednosměrnou
cestou doleva a dolů. Přijde mi na mysl, že byl vlastně docela dobrý nápad,
když jsem se na poslední chvíli před odchodem na vlak přezul z pantoflí do bot.</p>
<p>O téměř hodinu velmi adrenalinového sestupu níže začne mezi stromy probleskovat
<a href="http://www.seealpsee.ch/">jezero Seealpsee</a>. Fotku tohoto jezera jsem našel
kdysi dávno na Googlu a nevěda, odkud je, bylo celou dobu mým snem se k němu
podívat — až předchozí den večer při tlachání v hospodě u piva jsem teprve
zjistil, že jezero je tady v Appenzellu a že ho za žádnou cenu nesmím vynechat.
Život je náhoda.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-1.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-seealpsee-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-1.jpg" /><div>
F4.5, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Ať se rozhlížím sebevíc, potkávám tu jen jediného člověka — sedí u loďky na
břehu, něco si pro sebe brouká a obřadně pomalu vyprazdňuje lahev
<a href="http://www.appenzellerbier.ch/de/bier/quoellfrisch-naturtrueb.html">místního piva Quöllfrisch</a>.
Rozhodnu se jeho okamžik nerušit a pokračuju po okružní stezce kolem jezera. Za
chvíli mě zas pohltí absolutní ticho a já se snažím našlapovat pomalu, abych tu
atmosféru nerušil. Zlatá louka na druhé straně naštěstí není řepka a uprostřed
toho všeho stojí <a href="http://www.seealpchaes.ch/">Seealpkäserei</a>, malinká
sýrárna, která využívá skalku vedle jako skvělou přírodní chladničku.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-2.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-seealpsee-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-2.jpg" /><div>
F4.5, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>V dáli je krásně vidět horský masiv <em>Alpstein</em> s <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Säntis">horou Säntis</a>.
Zrovna když se obracím zády, mraky propustí poslední paprsky večerního slunce,
které celé údolí na chvíli osvítí zlatou barvou, dokud ho hory nepolknou. Když
od jezera odcházím, uslyším v dáli teskné zvuky harmoniky, které celému večeru
dodají <em>ten</em> zlatý hřeb. Ještě chvíli v tichosti stojím a pozoruji naprosto
osamělé údolí zdáli, než se naposled otočím, zamáčknu slzu a pokračuji zpět do Wasserauen.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-3.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-seealpsee-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-3.jpg" /><div>
F4.5, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Do Wasserauen dorazím těsně před osmou, přesně o dvě minuty déle, než kdy má
odjezd <em>PostAuto</em>, které tu obsluhuje dopravu, když vlaky nejezdí. Na trati
totiž probíhají opravy a tak červený vláček už večer zpátky nejede. Další, dnes
předposlední autobus, jede až za hodinu a tak si sednu na schody opuštěné
restaurace a pozoruji ztichlé okolí. I to málo turistů, co tu dnes bylo, už
odjelo a kromě mě tu zbyl jen odstavený traktor s močůvkou v dáli a toulavá
kočka. Ta ve mně spatří objekt zájmu a tak mě zprvu nenápadně a bojácně
sleduje a nakonec se přece přijde přitulit a v tichosti sdílet pohled na
opuštěnou krajinu pod horou.</p>
<p>Autobus zpátky je prozměnu také celý prázdný.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-4.jpg"><img alt="{filename}/img/appenzell-seealpsee-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/appenzell-seealpsee-4.jpg" /><div>
F6.3, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Appenzell</h3>
<p>Appenzell je historický kanton s kořeny sahajícími až do 14. století,
kompletně obklopený kantonem St. Gallen. Přestože je zde malebná příroda a
pomalu tekoucí čas, jsou rozlehlé prázdné plochy příčinou, proč má tento
kanton největší podíl sebevražd v celém Švýcarsku. Je to
<a href="http://www.bbc.com/travel/story/20140603-there-is-a-dark-side-to-this-bucolic-swiss-bliss">kanton mnoha tradic</a>,
se svým klasickým druhem hudby, klasickou architekturou a spoustou
zvyklostí odlišujících se od zbytku země (například ženy tu, narozdíl od
všech ostatních kantonů, neměly volební právo až do roku 1990).</p>
</aside>
Dornbirn — na skok do Rakouska2017-06-21T00:00:00+02:002017-06-21T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-06-21:/cesty/dornbirn/<p>Vedro zabíjí veškerou chuť něco podnikat a tak je to tentokrát jen
malý výlet těsně za hranice, do míst kam slunce moc nesvítí.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je šestým ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li>Dornbirn — na skok do Rakouska</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p><a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Dornbirn">Dornbirn</a> je čtyřicetitisícové město
v Rakousku nedaleko švýcarských hranic. Po extrémních výdajích na cestě do
Lucernu návštěva levnějšího kraje přijde vhod — k mému překvapení mě stojí
autobus jen frank padesát. Kolem Dornbirnu jsou k vidění zajímavé věci — je tu
<a href="https://www.karren.at/">hora Karren</a> s panoramatickou restaurací, která
mimochodem poskytuje úžasný výhled a výbornou kuchyni k tomu; je tu muzeum
Rolls-Royce a také rozlehlá rokle. Dnešek je ve znamení těch posledních dvou.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.02435460301997%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-6.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-6.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-6.jpg" /><div>
F2.0, 1/30 s, <span class="caps">ISO</span> 800</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 49.97564539698003%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-3.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-3.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 320</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Původní plán zahrnoval vycházku v rokli a poté návštěvu muzea, ale jelikož sem
dorážím až někdy kolem třetí hodiny (dávám to za vinu tomu vedru), otáčím
pořadí, protože jinak bych muzeum už večer nestihl. Podle webovek je vstup za
pouhých deset euro, ale na místě je situace trochu jiná. Když chci prý fotit,
je to za dalších deset a ten bágl, ten prosím tady do skříňky a to bude další
dvě eura. Říkám si, že když už jsem tu, tak by bylo škoda se naštvaně otáčet,
a tak tasím bankovky.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-2.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-2.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 320</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>V <a href="http://www.rolls-royce-museum.at/">muzeu Rolls-Royce</a> jsou dvě patra
narvaná hlavně Phantomy ze třicátých let v různých stádiích zachovalosti,
poslední patro pod střechou je pak tématická čajovna s drobnostmi vystavenými
ve skleněných skříňkách. Zaujme mě preciznost, s jakou byly tenkrát vyrobeny i
věci, které běžný člověk neměl nikdy vidět, jako například zdobené kostry
sedaček schované pod čalouněním.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 49.975645396980035%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-4.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-4.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 500</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.02435460301997%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-5.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-5.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-5.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 200</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-1.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-1.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 400</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 99.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-7.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rolls-royce-7.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rolls-royce-7.jpg" /><div>
F2.8, 1/30 s, <span class="caps">ISO</span> 200</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Dostatečně vykoukán na auta a na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Spirit_of_Ecstasy">Spirit of Ecstasy</a>
v životní velikosti jsem se vydal na procházku do rokle.
<a href="http://www.rappenlochschlucht.at/">Rappenlochschlucht</a> je vytvořená říčkou
tekoucí velmi vápennými skalami. O kus dále je jezero <em>Staufensee</em> a za ním už
hora Karren.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 49.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-1.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rappenlochschlucht-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-1.jpg" /><div>
F2.8, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 640</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 49.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-2.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rappenlochschlucht-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-2.jpg" /><div>
F2.8, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 400</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Pohledy jsou tu nádherné. Pro správné měřítko prosím vězte, že ta žlutá
krabička dole není kostka z lega, nýbrž zaprášený generátor od bagru co se dole
snaží srovnat následky sesuvů půdy.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-3.jpg"><img alt="{filename}/img/dornbirn-rappenlochschlucht-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/dornbirn-rappenlochschlucht-3.jpg" /><div>
F4.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Zdravení kolemjdoucích</h3>
<p>Za ten rok a půl jsem si ve Švýcarsku zvykl, že lidé se na ulicích, na
pěších stezkách a vůbec všude zdraví, takže tu zdravím také. Občas se
dokonce stane, že jdu po ulici a o dvě patra výše někdo kouká z okna a
kouří, samozřejmě něco zahaleká na pozdrav a já pak nějakou chvíli hledám
ten zdroj zvuku.</p>
<p>Jenže se tu potkává spousta národností, jazyků a kultur a tak to není tak
jednoduché. Zatímco v německé části je to <a href="http://www.eldrid.ch/swgerman.htm">švýcarskou němčinou</a>
většinou <em>Grüezi</em> nebo neformální <em>Hoi</em>, případně brzo ráno <em>Morgen</em> nebo
večer <em>Abig</em>. <em>Hallo</em> je také občas slyšet. Když se člověk posune do
francouzské části, všude zase slyší <em>Bonjour!</em>, a takhle na skok přes
hranice do Rakouska je to zase samé <em>Grüss Gott</em> nebo <em>Servus</em>. Když se to
pak všechno spojí, vzniknou mišmaše jako <em>Griasdi</em> nebo další, které se
raději nepokouším ani transkribovat.</p>
<p>Při potkávání lidí se pak snažím odhadnout, jak mě asi druhá strana
pozdraví, a pak pozdravím první. Občas se stane, že protějšek zvolí pozdrav
naprosto nekompatibilní s tím mým a já jsem pak odměněn udiveným pohledem
se zdviženým obočím.</p>
<p>Pokud si vzpomínám dobře, německé <em>Guten Tag</em> jsem tu snad neslyšel ani jednou.</p>
</aside>
Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost2017-06-13T00:00:00+02:002017-06-13T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-06-13:/cesty/luzern/<p>Lucern je právem nazýván jedním z nejpůvabnějších švýcarských měst. A
co teprve jezera a příroda v jeho okolí.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je pátým ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li>Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p>Jedna z hlavních věcí, která se objeví, když si vygooglíte
<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Lucerne">Lucern</a>, jsou obrázky dřevěného mostu
<em>Kapellbrücke</em>, který se charakteristicky šikmo a lomeně vine přes řeku. Tento
most roku 1993 skoro celý shořel a oheň s sebou vzal i velkou část
interiérových maleb. Většinu se naštěstí podařilo rekonstruovat.</p>
<p>Aby toho nebylo málo, o dvacet let dříve shořela velká část nádraží. To už se
bohužel obnovit nepodařilo — město se rozhodlo, že místo rekonstrukce nádražní
halu postaví znova o pár desítek metrů dále a udělá ze zbytku veřejný prostor.
Z původní nádražní haly z devatenáctého století tak zůstal jen oblouk, stojící
osamoceně uprostřed náměstí.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-1.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-1.jpg" /><div>
F6.3, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-2.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-2.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Kolega z (teď už bývalé) práce se nabídl, že mě tu jako rodilý Švýcar provede
a tak jsme měli program plný míst, která se musí vidět. Po obligátní procházce
po mostu a konstatování, že požár je na mostě stále patrný, jsme se vydali na
městské hradby, odkud byl nádherný výhled na celé město i na jezera a hory v
pozadí. Ve věžích jsou za sklem kraťoučká, dlouhá i extrémní kyvadla hodin a
stačí dlouhé ruce a špetka snahy k tomu, aby celé město uslyšelo neplánovaný
zvuk velkého věžního zvonu. Z poslední věže vedly točité schody, které mě
zarazily tím, že se stáčely v opačném směru, tedy dávající nájezdníkovi
šplhajícímu nahoru výhodu většího prostoru pro rozmach než obránci
sestupujícímu zvrchu. A nebo možná v Lucernu nájezdníky neměli a tak to nebylo
potřeba. A nebo je možná někdo postavil z betonu v roce 2003 a konzistence se
středověkem ho naprosto nezajímala.</p>
<section id="vierwaldstattersee">
<h2>Vierwaldstättersee</h2>
<p>Přestože byl pátek, parník na který jsme nasedli, byl přeplněný turisty velmi
protivnými ve všech myslitelných způsobech. Poté, co jsme velkou část cesty
strávili v neustále se přeskupující a šťouchající frontě na jízdenku,
výhled na celý komplex <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Lake_Lucerne">Lucernského jezera</a>
s kopci a horami v pozadí byl úchvatný a upozadil ryk divé turistické zvěře
okupující naši loď.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-jezera-1.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-jezera-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-jezera-1.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-jezera-2.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-jezera-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-jezera-2.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Když jsme se společně s hordou stále ještě kreativně protivných turistů
vylodili ve <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Vitznau">Vitznau</a>, uvědomili jsme
si, že jsme ještě ani nestihli koupit lístek na zubatku vedoucí nahoru a přesto
už je vlak naplněný hordou lidí, které už jsme znova potkat nechtěli. Místo
cesty rovnou nahoru jsme si dali oběd v restauraci hned u přístavu, která se po
krátké rešerši ukázala být jako nejlepší a pak strávili nějaký čas
přesvědčováním obsluhy posunky a pokusy o oční kontakt, že chceme zaplatit a odejít.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Placení ve švýcarských restauracích</h3>
<p>Jak jsem na vlastní kůži několikrát zažil, člověk se ve Švýcarsku po
dojedení a dopití pro obsluhu jaksi stane neviditelným, jako kdyby
restaurace nechtěla mít za své služby zaplaceno. V porovnání s tím, na co
jsem zvyklý v hospodách v Čechách, kdy strávník často z pohledu číšníků
vycítí sdělení typu <em>„Dáš si něco? Ne?! Tak zaplať a vypadni“</em>, ve
Švýcarsku jeden musí vyvinout nadlidské úsilí v mávání končetinami,
bankovkami a prkenicí, případně vstát a dojít se zaplatit sám k baru,
protože jinak celý proces placení může trvat klidně i celou půlhodinu.</p>
</aside>
</section>
<section id="rigi">
<h2>Rigi</h2>
<p>Poté, co se nám podařilo úspěšně zaplatit, do příjezdu dalšího parníku s
nákladem turistů zbývalo deset minut, a tak jsme se odebrali k pokladně
horského vláčku pro jízdenku na <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Rigi">horu Rigi</a>
a zpět. Protože se mi na dnešek nepodařilo sehnat žádnou denní jízdenku, čekal
mě další šok, kdy zpáteční vláček stál celých 72 franků. Chvilku jsme tam stáli
a diskutovali příšernost švýcarských cen, načež paní za přepážkou řekla, že má
nápad. Obchodní řetězec měl totiž zrovna akci, kdy prodával dvě jízdenky za
cenu jedné a ona prý jednu z dvojice už udala a teď jí tam ta druhá leží pod
pultem a práší se na ni a tudíž mám tedy na jízdenku nárok. Poděkovali jsme, já
si vzal zpátky jízdenku a 36 franků a s nepopsatelnou radostí z lidskosti té
paní jsme nasedli do vláčku.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-1.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-1.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-2.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-2.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Cesta nahoru trvala zhruba čtyřicet minut s pár mezizastávkami a výhled jak z
okna vláčku tak z vrcholu byl dechberoucí. Úplně nahoře byla restaurace plná
živících se lidí a hned vedle stála maringotka s hajzlíky plná čůrajících lidí,
která mi svým plastovým interiérem přípomenula <em>Brutal Assault</em>.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 45.714285714285715%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-3.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-3.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 54.285714285714285%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-4.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-4.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-5.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-5.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-5.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-6.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-6.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-6.jpg" /><div>
F9.0, 1/160 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Dostatečně pokocháni pohledem na hory a jezera v okolí jsme si ve svérázně
vypadajícím stánku se svérázně znějící hudbou dali lokální pivo a z dálky
pozorovali odvážlivce, co s nohama zabalenýma v čemsi co vypadalo jak spací
pytel plachtili v rogalech strmě vysoko i strmě dolů.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Švýcarská němčina</h3>
<p>Přesný název onoho lokálního piva si už bohužel nepamatuju a ani varianty
výslovnosti toho názvu se mi nepodařilo vygooglit. Bylo totiž pojmenované
ve švýcarské němčině se spoustou přehlásek a problém se švýcarskou němčinou
je, že pro ní neexistujou pravidla pravopisu. Děti odmalička mluví
švýcarskou němčinou, jenže v moment, kdy se ve škole učí číst a psát,
všechno je jen <em>Hoch Deutsch</em>, „německá němčina“ — psát švýcarskou
němčinou je tradičně považováno za něco podřadného.</p>
<p>Toto se trochu změnilo s příchodem instantní komunikace, kdy člověk píše
tak, jak mu zobák narostl, jenže každý to mluvené slovo převede do psané
podoby trochu jinak a tak je v tom trochu chaos. Natož když někdo vybere
nějaké hodně <em>echt</em> sousloví a pojmenuje s ním pivo — to pak i můj
švýcarský kolega měl problém říct, co ta písmenka sakra vlastně znamenají.</p>
</aside>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-motyli.jpg"><img alt="{filename}/img/luzern-rigi-motyli.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/luzern-rigi-motyli.jpg" /><div>
F9.0, 1/250 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="curych">
<h2>Curych</h2>
<p>Vláčkem jsme pak jeli zpátky dolů do <em>Arth Goldau</em>, kde jsme počkali na vlak do
Curychu, protože bylo ještě do tmy dost času a pěkný den se musí přece využít
do dna. Vlak, na který jsme čekali, jel z Itálie s dvaceti minutami zpoždění —
a tak, aby lidem nerozhodili pravidelnost švýcarského pátečního odpoledne,
dráhy vybavily a pustily na trať vlak náhradní, který od švýcarských hranic jel
na čas. Nedokážu si představit, že by se tohle mohlo stát u nás.</p>
<p>V Curychu jsme si dali večeři v pizzerii, zdárně po třiceti pěti minutách
čekání zaplatili a za večerního slunce došli na břeh řeky, kde se lidé slunili
a všemi možnými způsoby užívali života. Vypadá to tam, jako kdyby někdo vzal
Prahu s celou dobovou architekturou a roztáhl ji tak, aby tam bylo méně aut a
víc místa pro lidi.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/zurich-1.jpg"><img alt="{filename}/img/zurich-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/zurich-1.jpg" /><div>
F5.6, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/zurich-2.jpg"><img alt="{filename}/img/zurich-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/zurich-2.jpg" /><div>
F6.3, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
Bodensee — protože jednou to nestačilo2017-06-08T00:00:00+02:002017-06-08T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-06-08:/cesty/bodensee/<p>K Bodamskému jezeru jsem se vrátil podruhé, abych se podíval ještě
jednou do Kostnice a do muzea Zeppelinů.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je čtvrtým ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li>Bodensee — protože jednou to nestačilo</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p>V Kostnici, jak je známo, <em>pár let zpátky</em> upálili Mistra Jana Husa. Má tu
jednak <a href="http://zpravy.idnes.cz/v-kostnici-odkryli-sochu-mistra-jana-husa-vytvorili-ji-cesti-studenti-1zt-/zahranicni.aspx?c=A150704_170321_zahranicni_fer">kamenný pomník</a> a jednak
<a href="http://www.ateliersad.cz/cs/architektura/pomnik-mistra-jana-husa/">dynamickou skulpturu</a>,
která díky slunečnímu svitu dává svůj plný význam právě 6. července a nikdy
jindy. Kromě toho, a kromě toho, že jsem ani na třetí pokus pomníky nenašel
(popravdě, nehledal jsem nikdy příliš urputně), je to příjemné pobřežní město a
rozdíl proti švýcarské straně jezera je velmi znát. Tam, kde je pobřeží ze
švýcarské strany obsazeno soukromými vilami a pozemky se zakázaným vstupem, je
zde naprosto volné prostranství plné lidí a zahrádek restaurací. Švýcaři jsou
tu ale také, jezdí sem levně nakupovat a ještě cestou zpátky dostanou vrácen
rozdíl daní.</p>
<p>Kamarád z Kostnice, který mi dnes dělal hosta, mě vyzvedl ráno na nádraží a po
krátké procházce městem, kdy jsme na pomník Jana Husa zase nenarazili, jsme
nasedli na loď do <em>Friedrichshafen</em>. Tentokrát jsme chtěli přes den něco
stihnout a tak jsme jeli <a href="http://www.der-katamaran.de/">katamaránem</a>, který
si to sviští rychlostí 40 km/h, uvnitř je sedm řad sedaček jak ve velkých
letadlech co letí přes oceán a pocitu ze stání na přídi se jen tak něco nevyrovná.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-lod.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-lod.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-lod.jpg" /><div>
F9.0, 1/250 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p><a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Friedrichshafen">Friedrichshafen</a> je město
aviatiky. Ferdinand von Zeppelin zde vybudoval továrnu na vzducholodě, Maybach
zde vyráběl letadla a auta a nedaleko Dornier, později Airbus a Rolls-Royce
vyrábí motory a další součásti do letadel. Jedním z lákadel města je muzeum
Zeppelinů, které je prakticky celé uvnitř kostry velké vzducholodě.</p>
<p>V muzeu je spousta dobových zpráv, úvodní videoprojekce zběžně prolétne celou
historií včetně obrovského úspěchu, kdy cesta Zeppelinem přes oceán trvala
pouze dva dny; dá se zde nahlédnout do interiéru vzducholodě ze třicátých let a
nechybí spousta rekvizit z nechvalně proslulého Hindenburgu, včetně ohořelé
uniformy posádky. Je tu spousta věcí, plakátů a hraček inspirovaných
vzducholoděmi, jen <em>Led Zeppelin</em> mi tu chyběl.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 69.14757799888159%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-maybach.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-maybach.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-maybach.jpg" /><div>
F2.8, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 30.852422001118416%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-kostra.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-zeppelin-kostra.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-kostra.jpg" /><div>
F3.2, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 23.607731627290566%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-1.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-zeppelin-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-1.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 320</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 23.584744546835562%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-2.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-zeppelin-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-2.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 800</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 52.80752382587387%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-pilsener.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-zeppelin-pilsener.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-zeppelin-pilsener.jpg" /><div>
F1.8, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Kromě muzea mrtvých vzducholodí odtud startují živé, vyhlídkové balóny s
okružním letem <a href="http://www.zeppelinflug.de/en/">kolem celého Bodamského jezera</a>.
Pro ty, kteří na to mají.</p>
<p>Po návštěvě muzea jsme si dali další klasický německý oběd s dalším klasickým
německým pivem (nemůžu si stěžovat). Jako sladkou tečku jsem měl špagetovou
zmrzlinu — ne, opravdu to nejsou těstoviny s rajčatovou omáčkou a parmezánem
navrchu. Je to zmrzlina s jahodami a oříšky a ten chuťový šok za to stojí.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-kostnice.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-kostnice.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-kostnice.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-spagetova.jpg"><img alt="{filename}/img/bodensee-spagetova.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/bodensee-spagetova.jpg" /><div>
F2.5, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Pivo zvané <em>Pilsner</em></h3>
<p>Ze začátku, než jsem si zvykl, mi přišlo zajímavé, že spousta piva se v
zahraničí označuje jako <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Pilsner">Pilsner</a>,
i když s Plzeňským Prazdrojem nemá nic společného. Ono, vlastně, má — v
Plzni se poprvé uvařilo čiré, světlé a průzračné pivo, velmi rozdílné od
piv bavorského typu, která jsou kalná a s velmi odlišnou chutí. Právě podle
plzeňského piva se světlá čirá piva označují — málokdy to znamená, že pivo
by bylo exportované z Plzně.</p>
</aside>
Mainau — ostrov květin a motýlů2017-06-05T00:00:00+02:002017-06-05T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-06-05:/cesty/mainau/<p>Bodamské jezero je na pomezí třech států a kolem něj se najde spousta
zajímavých věcí.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je třetím ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li>Mainau — ostrov květin a motýlů</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p>Abych si trochu oddechl od předchozích dvou túr, většinu kilometrů cesty za mě
tento den odvedly lodě. Kolega z (teď už bývalé) práce se nabídl, že mi tu
udělá průvodce, protože tu na německé straně jezera nějakou chvíli bydlel a
tak to tu kolem zná jak své boty. V 9:40 ráno jsme nasedli na loď v <em>Lindau</em> a
protože bylo hezky a do večera daleko, plavba lodí <em>Austria</em> až do cílové
destinace trvala něco přes dvě a půl hodiny s výborným výhledem a mnoha
mezizastávkami v různých příbřežních městech.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-bodensee-1.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-bodensee-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-bodensee-1.jpg" /><div>
F9.0, 1/160 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-bodensee-2.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-bodensee-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-bodensee-2.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<section id="ostrov-mainau">
<h2>Ostrov Mainau</h2>
<p><a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Mainau">Ostrov Mainau</a> je přezdívaný ostrovem
květů. Je v soukromém vlastnictví Nadace Lennarta Bernadotte a tato nadace se
zde stará o to, aby ostrov po většinu roku kvetl — na jaře je plný tulipánů, v
létě plný růží a kromě toho je zde spousta exotických stromů.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 29.47253630258853%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-1.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-1.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 70.52746369741146%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-2.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-2.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-2.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-kvetiny-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-2.jpg" /><div>
F2.8, 1/2000 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-3.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-kvetiny-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-3.jpg" /><div>
F2.8, 1/1000 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 49.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-1.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-kvetiny-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-1.jpg" /><div>
F2.8, 1/800 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 49.99999999999999%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-4.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-kvetiny-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-kvetiny-4.jpg" /><div>
F2.8, 1/1600 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="motyli-palac">
<h2>Motýlí palác</h2>
<p>Následoval oběd, kdy jsem nemohl vynechat <em>Schnitzel</em> s bramborovým salátem a
<em>Weissbier</em>, a poté nedílná součást ostrova — motýlí palác. Zde je v uzavřeném
prostoru chováno nepřeberné množství motýlů, kteří tu žijí z ovocného nektaru a
vesele poletují kolem.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-motyli-1.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-motyli-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-motyli-1.jpg" /><div>
F2.8, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-motyli-2.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-motyli-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-motyli-2.jpg" /><div>
F2.8, 1/30 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/mainau-zelva.jpg"><img alt="{filename}/img/mainau-zelva.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/mainau-zelva.jpg" /><div>
F2.0, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 500</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí2017-05-28T00:00:00+02:002017-05-28T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-05-28:/cesty/walensee/<p>Jezero obklopené horami tak strmými, že na jeho odlehlé straně žije
komunita, která si ze shonu a strasti běžných obyvatel naprosto nedělá vrásky.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je druhým ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/creux-du-van/">Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</a></li>
<li>Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p>Narozdíl od předchozího výletu vlak do těchto míst nejel čtyři hodiny a tak
jsem si mohl vesele přispat. Ještě jsem to proložil trochou prokrastinace a
nerozhodnosti, a tak jsem do <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Walenstadt">Walenstadt</a>
dorazil až ve čtvrt na dvě odpoledne. Kvůli tomu původní plán zahrnoval pouze
dojít do <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Quinten">Quinten</a>, nasednout na loď a
nechat se, jako správný turista, odvézt rovnou zpátky na vlak domů; případně,
pokud se budu na to cítit, dám si tu samou štreku zpátky.</p>
<p>Turistická směrovka ve Walenstadt hlásí, že cesta do Quinten bude trvat deset
kilometrů a tři hodiny deset a obloha je mírně zatažená, takže dnešní fotky asi
do veselých turistických brožurek pasovat nebudou.</p>
<p>Projdu kolem místního vojenského areálu a stánku u vody co <em>samozřejmě</em>
prodává opečené bílé klobásy a jmu se šplhat do kopce po severní straně
jezera. Cesta se v mžiku promění ve strmý výšlap s jazykem na vestě, ale když
o sto metrů výš potkávám naprosto svěží důchodce s hůlkami ve tvaru selfije
tyčí, tak mě popadne sebeopovržení nad mojí bídnou fyzičkou.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Země důchodců</h3>
<p>Dokud jsem tu pracoval, potkával jsem hlavně mladé lidi, pracující,
studující a věčně někam spěchající. Když teď ale všední dny trávím výlety,
tak naprostá většina lidí, které potkávám, je v důchodovém věku. Jako kdyby
zde každý prvních sedmdesát let života pouze dřel a začal si užívat života
až poté, když systém řekne, že už je člověk nedostatečně produktivní na
vydělávání peněz. Je mi z toho trochu smutno.</p>
</aside>
<p>Každé zastavení a ohlédnutí přes rameno ale stojí za to. Do Quinten je nemožné
se dostat přímo po břehu jezera, protože skála padá přímo do vody, a tak stezka
stoupá s půlkilometrovým převýšením nahoru. Když dorazím na vrchol, Walenstadt
se rozprostírá hluboko za mnou a i přestože je zataženo, je vidět na desítky
kilometrů daleko. Jezero Walensee je hluboké přes 150 metrů a jeho voda září
jasně zelenomodrou barvou.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 27.330790384103608%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-hora.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-hora.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-hora.jpg" /><div>
F5.6, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 72.66920961589639%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-walenstadt.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-walenstadt.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-walenstadt.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Ještě než se stačím vydýchat, praští mě do očí obrovská kolekce nápisů a značek
<em>Verboten</em>. Pořádek musí být — běda, jestli někdo pojede dál na kole, motorce,
autobusu, nebo traktoru co nepatří lesní správě. Ne, pes musí být uvázaný na
vodítku. Ne, houby se v noci nesbírají. A ty psí hovínka patřej do koše. Ne,
jen do toho zelenýho.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Země zákazů</h3>
<p>Asi nejabsurdnější kolekce zákazů je kolem sběru hub. Je zakázáno sbírat
houby mimo sezonu, příliš často, mezi osmou večerní a osmou ranní, ve
skupinách více než třech osob najednou a chraňbůh odnést si z lesa více
než dvě kila hub na osobu a den. Pokuty jsou prý vysoké a ano, opravdu se
to hlídá.</p>
</aside>
<p>Cesta dále vede po rovině a předemnou se rozprostře pohled na hory na opačném
konci jezera. Občas potkávám nějaký dobytek nebo osamělé lidi, ale jinak je tu
naprosto ticho a prázdno.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-louky-2.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-louky-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-louky-2.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-louky-1.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-louky-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-louky-1.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<section id="id1">
<h2>Quinten</h2>
<p>Po sestupu, který je podobně strmý jak výstup, se dostanu zpátky na úroveň
hladiny jezera. Je to tu jižní svah a tak se tu začínají objevovat rozlehlé
vinice a roztroušené domky. Po chvilce dorazím do Quinten, které je vlastě jen
spousta vinic, malý přístav a ještě méně lidí.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 55.30425417339796%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-2.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-2.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 44.69574582660205%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-quinten.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-quinten.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-quinten.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Těch deset kilometrů z Walenstadtu mi zabralo avizované tři hodiny deset, což
znamená, že teď je pět hodin a dle původního plánu bych měl nasednout na loď a
nechat se dopravit k vlaku. Protože je ale stále světlo, nohy mě nebolí, hlad
nemám a kromě toho jízdní řád vypadá, jako kdyby poslední dnešní loď odjela v
16:20, vím docela jistě že se vrátím pěšky. Tou samou cestou zpět se mi ale jít
nechce, protože to by byla nuda a tak se rozhodnu obejít to jezero kompletně a
na vlak dorazit pěšky do <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Weesen">Weesen</a>.
Protože s tímto rozhodnutím můj plán naprosto nepočítal, jediné, co vím, je, že
směrovka do Weesen ukazuje něco přes tři hodiny, takže bych se k vlaku měl
dostat v klidu ještě před setměním.</p>
<p>Posilněn svým rozhodnutím nechám Quinten a poslední přístav za sebou a jdu
dále. Cesta ještě chvíli pokračuje po břehu a pak se znovu promění v nelidsky
strmou stezku. Tentokrát je převýšení jen nějakých 400 metrů, ale cesta je
prakticky tvořena shluky kamenů a štěrku, co se ještě kompletně neutrhly a
nespadly do vody. Kolem jsou řetězy na jištění a nyní jsou kromě kol, psů a
houbařských košíků zakázány už i dětské kočárky. <em>Samozřejmě.</em></p>
<p>Když se vyšplhám úplně nahoru, les se znovu rozestoupí a předemnou se
prezentuje jižní břeh jezera v celé své kráse. (Hora za ním je velká a krásná,
ale fakt nevím, která to je. <em>Säntis</em> to není. Sorry jako.)</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-4.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-4.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-4.jpg" /><div>
F6.3, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Kromě výhledu je navrchu také malá meteorologická stanice a malý plácek s
ohništěm a posezením. Zaujmou mě dřevěné lavičky, na kterých je pokaždé
vyřezáno jméno těch samých čtyřech lidí a rok. Čtyři kamarádi toto místo
navštíví každý rok a kromě společného večera a sdílení historek vyrobí novou
lavičku. Postupně naleznu lavičky datující od roku 2012 až do minulého roku,
vždy s těmi samými jmény.</p>
<p>Letošní lavičku najdu po chvíli o nějaký kus dál po cestě. Je viditelně ještě
čerstvá, ale jména na ní jsou už jenom tři.</p>
<p class="m-transition">~ ~ ~</p>
<p>Nyní mě, předpokládám, čeká už jen sestup dolů a navečer bych měl dojít do
města. Znova se přede mnou otevírá klidná celkem mírná krajina s roztroušenými
domečky a já pokračuji dále po příjemné štěrkové cestě.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-3.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-3.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-3.jpg" /><div>
F5.6, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Po chvíli přijdu k shluku viditelně zemědělských stavení a cestičku přehrazuje
ohrada s kozami. Z obou stran jsou ručně dělané dveře z větví a nápis, který
mě prosí, abych za sebou zavřel. Nevím, co mám od koz čekat a kozy neví, co
mají čekat ode mě a tak tam chvilku stojíme a čumíme na sebe. Vtom o kus vedle
zpozoruju párek dredatých hipíků, co na mě po vzoru koz kouká taky a tlemí se.
Naznačují, abych směle pokračoval dále a tak směle vstoupím a pak zas vystoupím
z ohrádky.</p>
<p>Opálení, usměvaví a viditelně naprosto spokojení mladí lidé mě pak míjí ruku v
ruce s konvičkou na vodu a jdou kamsi ke studánce. Nikde nevidím žádný náznak
moderní technologie — gumicuk co automaticky zavíral dveře od ohrádky bylo asi
jediné zařízení z tohoto tisíciletí, co jsem tu viděl. Docházím k závěru, že
těmhle lidem tu nic nechybí a do hlavy se mi dere myšlenka, že všeho se zbavit
a jít také někam pást kozy by mohlo být vlastně docela fajn.</p>
</section>
<section id="seerenbachfalle">
<h2>Seerenbachfälle</h2>
<p>Zjišťuju, že mi dochází voda a jídlo a tak přidávám do kroku. Ony dredaté
hipíky potkávám znova, jak tlačí jakýsi vozík s hnojivem po louce a viditelně
je to baví. Zarazí mě jakýsi hluk a tak se otočím — naprostou náhodou jsem se
octnul snad u největšího vodopádu jaký jsem kdy viděl naživo.</p>
<p><a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Seerenbach_Falls">Seerenbachfälle</a> je kaskáda
třech vodopádů co dohromady měří 585 metrů, čímž je celkově nejvyšší v celém
Švýcarsku. Nedaleko od nich je studánka s průzračnou vodou a tak nedočkavě
ochutnám a doplním zásoby. Voda je dobrá a chladná a lepší jsem snad pil jen v
Las Vegas, kde měli nóbl hotel vybavený vodou přímo z ostrova Fiji.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 23.578028995790934%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-seerenbachfalle.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-seerenbachfalle.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-seerenbachfalle.jpg" /><div>
F3.2, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 23.578028995790934%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-vodopad.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-vodopad.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-vodopad.jpg" /><div>
F16.0, 10/16 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 52.84394200841813%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-studanka.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-studanka.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-studanka.jpg" /><div>
F2.8, 1/40 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Cesta dále se začíná rozšiřovat, zakázaná vozidla se už zase objevují, a
nakonec je to velmi příjemná asfaltka po naprosté rovině těsně po břehu jezera
jako by se nic nedělo. Občas se objeví další, už ne tak majestátní vodopád, a
když to vypadá, že to dál pohodlně nejde, tak vše vyřeší tunel, který všechny
pochyby s přehledem prorazí. K mému štěstí se také na chvíli protrhá obloha a
večerní slunce osvítí protější svah nádhernou barvou.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-5.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-5.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-5.jpg" /><div>
F8.0, 1/1 s, <span class="caps">ISO</span> 200</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 26.54072321688224%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-tunel.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-tunel.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-tunel.jpg" /><div>
F2.0, 1/5 s, <span class="caps">ISO</span> 800</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 73.45927678311776%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/walensee-6.jpg"><img alt="{filename}/img/walensee-6.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/walensee-6.jpg" /><div>
F9.0, 1/1 s, <span class="caps">ISO</span> 200</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="id3">
<h2>Weesen</h2>
<p>Do Weesen dorazím kolem osmé hodiny, je ještě světlo a tak volným krokem obejdu
zdejší přístav, vyfotím pár zbytečných fotek a pomalu se přesunu na jižní břeh
jezera, kde by podle mých předpokladů měl jet vlak. Lidé tu k mému udivení
prakticky nejsou, i když večer je pěkný a přímo láká k posezení na lavičce u
pláže s bělostným pohořím v pozadí.</p>
<p>Konečně uvidím něco co vypadá jako vagony, přejdu po mostě dálnici a octnu se
na nádraží. V duchu celého města je i nádraží naprosto prázdné a rozhodí mě až
moment, kdy zjistím, že tu není ani cedule s názvem stanice, natož jedna z těch
modrých beden co vydává za šílené peníze jízdenky na vlak. Chvíli ještě bloudím
kolem a pak celý zmatený dorazím k nějakému náhodnému řidiči autobusu, co
zrovna vytahuje spacák ze zavazadlového prostoru. Přesně jak jsem se obával,
polský řidič autobusu zde opravdu jen náhodou přespává, dovedla ho sem GPSka,
neví co je to za město a ani neví, proč tohle nádraží se nechová tak jako se
slušná nádraží většinou chovají.</p>
<p>S pocitem, že vím ještě méně, než jsem viděl před pěti minutami, se pln zoufalé
naděje obrátím k sloupu turistických směrovek, který tentokrát není ověšen
žádnými doplňujícími zákazy. Podezřele na něm chybí jedna cedule a jinak je
plný rad, kudy se dostat na nádraží. Je už po deváté hodině, začíná se rychle
stmívat a mě obejde mráz při zjištění, že nejbližší funkční stanice je 50 minut
daleko směrem doleva.</p>
<p>Samozřejmě z celé křižovatky je směr doleva ta nejtemnější varianta a tak
polknu, sním poslední snickersku, dopiju vodu ze studánky abych si připomněl
nenávratně ztracené staré dobré časy před dvěma hodinami a vydám se na cestu.
Poté, co opustím světla města, je úzká turistická stezka pouze světlý pruh
štěrku pod temnoucím širým nebem, kde nade mnou jsou naštvaně bzučící stožáry
vysokého vedení, těsně vlevo hučící řeka a vpravo, aby toho nebylo málo, jakási
louka, kde majitel viděl nutnost vše obehnat dva metry vysokým ostnatým plotem
nabitým elektřinou. <em>Verboten.</em></p>
<p>Po naprosto neosvětleném tunelu pod kolejemi nad kterými projíždí nákladní
vlaky, jakousi ztemnělou elektrárnou, dalšími pozemky obehnanými elektrickým
plotem a nakonec rozlehlými výhybkami, kde parta nočních dělníků svařuje
koleje, konečně dojdu do <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Ziegelbrücke_railway_station">nádraží Ziegelbrücke</a>.
Stačím se rozkoukat právě v moment kdy zjistím, že vlak, který potřebuju, mi
jede přesně v 21:59 a to je přesně o minutu pozdě. S čerstvým ohlušujícím
pocitem apatie narvu jako obvykle více peněz než jsem čekal do modré mašinky na
jízdenky a odeberu se na své nástupiště. Zde čekám další půlhodinu na poslední
dnešní spoj a snažím se odolávat podezřívavým pohledům lidí, co se vrací pozdě
domů z práce a člověk v kraťasech se spáleným čelem jim nepasuje do jejich
vnímání světa.</p>
</section>
Creux du Van — švýcarský Grand Canyon2017-05-23T00:00:00+02:002017-05-23T00:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2017-05-23:/cesty/creux-du-van/<p>Na francouzské straně Švýcarska se nachází obrovský přírodní
amfiteátr, způsobený erozí Rhônského ledovce a uchovávající rozmanité
přírodní bohatství.</p>
<aside class="m-block m-primary">
<h3>Cestuju po Švýcarsku</h3>
<p>Tenhle článek je prvním ze série o Švýcarsku. Tady jsou další díly:</p>
<ol class="arabic simple">
<li>Creux du Van — švýcarský Grand Canyon</li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/walensee/">Walensee — do míst, kam se dá dostat jen námahou a nebo lodí</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/mainau/">Mainau — ostrov květin a motýlů</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/bodensee/">Bodensee — protože jednou to nestačilo</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/luzern/">Luzern — ne, ještě těch jezer a hor nemám dost</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/dornbirn/">Dornbirn — na skok do Rakouska</a></li>
<li><a href="http://blog.mosra.cz/cesty/appenzell/">Appenzell — třešnička na dortu na konec</a></li>
</ol>
</aside>
<p>Vstal jsem brzo ráno, abych stihl dojít na vlak v 6:07, protože tenhle skvost
se nachází až na druhé straně země. Vlak se rozjel plný lidí spěchajících časně
do práce, které pak vystřídali byznysmeni s velkým posláním a malými kufříky
spěchající na letiště do Curychu, studenti, kteří se pomalu tlačili skrz dlouhá
slova v tlustých knihách bez obrázků a ten poslední vlak už byl jen řídce
osázený lidmi co měli to samé štěstí jako já a mohli v nádherné úterní
dopoledne vyrazit někam, kde betonové budovy nevysávají z lidí chuť do života.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-restauration.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-restauration.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-restauration.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<section id="noiraigue">
<h2>Noiraigue</h2>
<p>Výlet začíná v <em>Noiraigue</em>, vesničce v kantonu <em>Neuchâtel</em>, a můj první dojem
byl, že život zde se odmotává tak nějak pomaleji. Nedaleko od nádraží, které v
deset ráno bylo snad nejrušnější částí celé vesničky, vyvěrá
<a href="https://fr.wikipedia.org/wiki/Noiraigue_(cours_d'eau)">řeka Noiraigue</a>,
poté, co se o pár kilometrů výše doslova propadla do země.</p>
<p>Odtud je to asi čtyři kilometry docela strmou stezkou až na samotný vrchol.
Stezka se jmenuje <em>Le sentier des quatorze contours</em>, jsou to serpentiny se
čtrnácti zalomeními a celkové převýšení je něco kolem 700 metrů. Když se
vyšplhám nad stromy, je výhled je v každý okamžik tak skvělý, že se zastavuju
každý druhý krok a nedokážu se vynadívat — a to jsem ještě nedošel k tomu hlavnímu.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-panorama.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-panorama.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-panorama.jpg" /><div>
F8.0, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="creux-du-van">
<h2>Creux du Van</h2>
<p>Z vrcholu je v dáli matně vidět jezero a město Neuchâtel, Noiraigue je po levé
straně a stezka pokračuje dále po pravé straně, kde nakonec polezu zpátky dolů
do údolí. Samotný amfiteátr <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Creux_du_Van">Creux du Van</a>
je zhruba 1.4 kilometru široký a 150 metrů vysoký a kolem jeho okraje vede
kamenná hradba a úzká stezka, ze které je vidět na stovky kilometrů daleko —
vzadu v pohoří Alp je vidět i Mont Blanc.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-1.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-1.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-1.jpg" /><div>
F8.0, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 69.14757799888159%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-2.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-2.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-2.jpg" /><div>
F5.6, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 30.852422001118416%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-hory.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-hory.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-hory.jpg" /><div>
F5.0, 1/80 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 30.852422001118416%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-hradba.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-hradba.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-hradba.jpg" /><div>
F11.0, 1/40 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 69.14757799888159%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-kyc.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-kyc.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-kyc.jpg" /><div>
F8.0, 1/125 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="pont-du-brot">
<h2>Pont du Brot</h2>
<p>Cesta dolů pokračuje po podobně krkolomné pěšině a dole na mě čeká studánka
<em>La Fontaine Froide</em> s pitnou vodou, která má v každou roční dobu vždy 4 °C.
Jo, bylo to studené, ale bodlo. O kousek dále je prý výborná restaurace
<a href="http://www.ferme-robert.ch/">La Ferme Robert</a>, ale z nějakého důvodu měli
zrovna zavřeno a tak jsem byl docela rád, že jsem si při plánování zachoval
trochu pesimismu a batoh naplnil dostatkem jídla.</p>
<p>Stále lesem pak dojdu k řece <em>Saut de Brot</em>, která teče skalní roklí a
předěluje ji most zvaný <a href="https://fr.wikipedia.org/wiki/Brot-Dessous">Pont du Brot</a>.
Prostředí je tu nepopsatelně krásné a tak tu strávím několik dlouhých minut
přemýšlením, jestli se mi to všechno jenom nezdá.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-vodopad.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-vodopad.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-vodopad.jpg" /><div>
F9.0, 1/1 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
<figure style="width: 50.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-most.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-most.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-most.jpg" /><div>
F2.8, 1/60 s, <span class="caps">ISO</span> 640</div>
</a>
</figure>
</div>
</section>
<section id="neuchatel">
<h2>Neuchâtel</h2>
<p>Po tůře, která měla dohromady něco kolem 15 km, jsem nasedl na vlak v
<em>Champ-du-Moulin</em> a protože jsem měl ještě trochu času, zastavil jsem se při
přestupu v <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Neuchâtel">Neuchâtel</a>, abych se
podíval, jak toto město a jezero vypadá zblízka. Obklopila mě večerní atmosféra
s lidmi, kteří ruku v ruce volným krokem míří k jezeru, aby zde mohli sednout,
popíjet a pozorovat západ slunce. Jako kdybych byl spíše někde v jižní Francii
než v upracovaném Švýcarsku.</p>
<div class="m-imagegrid m-container-inflate">
<figure style="width: 100.0%">
<a href="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-neuchatel.jpg"><img alt="{filename}/img/creux-du-van-neuchatel.jpg" src="http://blog.mosra.cz/img/creux-du-van-neuchatel.jpg" /><div>
F7.1, 1/100 s, <span class="caps">ISO</span> 100</div>
</a>
</figure>
</div>
<p>Cesta domů trvala ještě další čtyři hodiny a domů jsem dorazil téměř o půlnoci,
potkávajíce ve vlaku lidi, kteří měli za sebou pouze zase další pracovní úterý.</p>
<aside class="m-block m-info">
<h3>Je tu <em>draho</em></h3>
<p>Zpáteční jízdenka bez slev by mě stála 179 <span class="caps">CHF</span>, což je v přepočtu asi 4500
Kč. Pokud je zde člověk dostatečně dlouho, může si na jméno a fotku
zařídit <a href="https://www.sbb.ch/en/travelcards-and-tickets/railpasses/half-fare-travelcard.html">poloviční jízdenku</a>,
která vyjde na zhruba 200 <span class="caps">CHF</span> ročně. K ní si pak může člověk dokoupit
<a href="https://www.sbb.ch/en/travelcards-and-tickets/tickets-for-switzerland/1-day-travelpass/1-day-travelpass-for-the-half-fare-travelcard.html">jednodenní neomezenou jízdenku</a>
a snížit tak cenu na 75 franků. Další možností je <a href="https://www.swiss-pass.ch/">SwissPass</a>,
který je hlavně pro nerezidenty — nejmenší možností je třídenní za 216
<span class="caps">CHF</span>.</p>
<p>Méně známá a podstatně výhodnější alternativa je <a href="http://www.tageskarte-gemeinde.ch/"><span class="caps">GA</span> Travelcard</a>,
denní jízdenka za <em>pouze</em> 40 <span class="caps">CHF</span>, určená hlavně rezidentům. Pro ní jsem si
musel zajít osobně na lokální úřad a dali mi jí proti jménu a adrese. K
dispozici jsou většinou jen dvě denně a tak musí člověk mít štěstí a nebo
plánovat hodně dopředu.</p>
</aside>
</section>
Dveře2015-12-30T21:47:00+01:002015-12-30T21:47:00+01:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2015-12-30:/vylevy/dvere/<p>Něco napíšu, za měsíc to objevím, váhám kdo je asi autorem, opravím
mu některé stylistické chyby a bez dovolení publikuju.</p>
<p>Den 1073. Nákladním výtahem do posledního patra, rychle přeskočit na ochoz než
se plošina zase bez varování propadne dolů, udržet rovnováhu dokud se
nerozkoukám a pak objevit dveře, které se tady nachází pokaždé na jiném místě.
Obloha má šedou barvu a tak to bylo vždycky, takže vlastně ani nevím, proč se u
této budovy někdo obtěžoval s prosklenou střechou. Když výtah zmizí a já
potlačím závrať, zjistím, že stojím v prázdném baráku bez stěn, je pondělní
ráno kdy je ještě dost času nedělat nic ale přesto se vkrádá plíživý pocit
odpovědnosti, zimní zahrada je plná rozházených plastových židlí, rostlin co
nepotřebují zalévat a voňavé Myšlenky, která mi vždycky unikne dříve, než ji
stihnu zachytit.</p>
<p>Na půdě je přítmí a horko, voní tam dřevěné piliny a vzpomínkami opředený
schovaný koutek s malým stolkem a nářadím, které jsem ukradl, ale pak se bál
použít. Malou lahev Coca-Coly mám schovanou v dřevěné krabičce pod falešným
dnem, ale bublinky už z ní někdo dávno ztratil a tak ji opatrně vrátím zpátky.
Možná příště. Z okna, které neexistuje, sem pronikají sluneční paprsky a barví
zapomenutý ráj do zlata. Kdybych šel na druhou stranu a vyhnul se pasti na
kunu, dostanu se do čerstvě vyzděných místností, u kterých někdo zapomněl
udělat podlahy a tak se z nich dá dostat až do středu země, kde ze stěn kape
bahnitá voda a malá kamínka se snaží vytopit promrzlou dílnu.</p>
<p>Vyjdu ven a vidím, že neprostupná šeď je nejen nahoře, ale také kolem dokola a
dům bez stěn stojí na smutném mlhavém pahorku, který je jen ostýchavě porostlý
něčím, co má doufám blíž k trávě než k betonu. Někde jsem viděl červenou růži,
ale pak ji celou noc hledám a nikdy ji nemůžu najít. V hlavě se mi vynoří
zapomenutá povídka o pánovi, který měl pod sebou pramici bez vesel, v ruce
pistoli a nad sebou zvolna klesající neprůstřelnou oblohu z olova. Nevím, jak
to dopadlo, a taky nevím, proč ta povídka musela být zrovna v časopise pro
desetileté děti.</p>
<p>Po úzké klikaté pěšině se na mlhavém svahu snažím překonat nástrahy kluzkých
kamenů. Voňavá Myšlenka mi ukazuje cestu ve vlajícím kabátu, ale jen co si ji
stihnu uvědomit a zeptat se na její oblíbený druh kávy, stanu před nízkým
dřevěným prahem a malými dveřmi s barevnými sklíčky. Vlastně nikdy dopředu
nevím, co za těmi dveřmi je, ale ať se tam objeví cokoli, všechno už jsem někdy zažil.</p>
<p>Třetí patro, na stěnách kresby co jsou na hranici mezi bezbřehým tápáním
dětských rukou a hlubokými myšlenkami těch, kdo už zjistili, že depresivní
pocity lze uvěznit na papíře a tím si vykoupit další noc beze snů. Na lesklých
dlaždičkách se odráží světlo zářivek a dovnitř nikdy neproniká světlo zvenku.
Chodba je současně naprosto prázdná a plná zmatených lidí, kteří ví, že já
jediný sem nepatřím. Potřebuji se dostat do mezipatra ve starší části budovy,
protože odtud vedou úzké dlouhé schody, zakončené dalšími dveřmi a za nimi
nechtěné duše vykupují štědré vánoce svým dětstvím. Jenže uprostřed těch schodů
jich asi patnáct chybí a ani mihotavé světlo starých žárovek, ani ponuré kresby
předchozích generací na zahnědlých stěnách mi nedokáží pomoct. Když si sednu,
abych si uspořádal myšlenky a opřel závrať o pevný bod, starší paní mě zdvořile
poprosí, jestli bych neuhnul, upírám totiž obrazům jejich životodárné světlo.</p>
<p>Pak jsem najednou na druhé straně svahu, přijíždím do města utopeném v oslavách
a na pravé straně je ve skále vjezd, kde je cíl mé cesty. Odtud je vidět hlavní
ulice plná mrňavých baráčků ozdobených velkými pruhy barevné látky, matka Skála
to vše obklopuje a chrání, město pokračuje až dolů k břehu a vzduch voní svěžím
létem, které se zrovna proměňuje v bouřku co potrvá tři dny. Svět potemní, oči
přivyknou na žluté světlo starých lamp ve skalním městě a na dolním náměstí je
obchůdek s protivně bílým světlem, kam si vždycky zajdu koupit oříšky v
červeném karamelu a pak nemůžu trefit zpátky. V nemocničním komplexu by se
jeden ztratil, hlavně když všechny kachličky jsou černé, stěny tmavé se
žlutozelenými pruhy, všechny východy vedou ke spirálovitým schodům ve skále se
stanicemi metra, mně se chce čůrat a na zhasnutých recepcích vedle každého
nefunkčního výtahu nikdo už pět let neutíral prach.</p>
<p>Další dvoukřídlé dveře se otevírají klikou co se musí stisknout a zatlačit.</p>
Den kultury a oddechu číslo 4732015-07-30T21:00:00+02:002015-07-30T21:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2015-07-30:/vylevy/den-kultury-a-oddechu-cislo-473/<p class="m-poem">
potřetí zamáčknout budík<br />
ranní dávka studenýho vzduchu<br />
zvednout vlasy z podlahy<br />
aspoň patnáctkrát<br />
</p>
<p class="m-poem">
ranní dávka zubní pasty<br />
abych přebil pach noci<br />
ranní dávka kofeinu<br />
abych přebil pach zubní pasty<br />
dneska tři lžičky<br />
ranní dávka internetu<br />
abych přebil ranní náladu<br />
dneska dvě lžičky<br />
pak po schodech<br />
a ze dveří<br />
do tramvaje<br />
a z tramvaje<br />
do jiný tramvaje<br />
nebo autobusu<br />
a z jiný tramvaje<br />
nebo autobusu<br />
do další tramvaje<br />
nebo pěšky<br />
po starým listí<br />
co se vsakuje do starejch hoven<br />
co se vsakujou do starýho betonu<br />
co se vsakuje do čistý osmičky<br />
a nikoho to nesere<br />
</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p class="m-poem">
pak po schodech nahoru<br />
vyslat zdvořilej pozdrav<br />
a zdvořilej úsměv<br />
dostat zpátky upřímnej<br />
nebo naopak<br />
hlavně se nezastavovat<br />
hlavně se neohlížet<br />
hlavně se neotáčet<br />
po schodech nahoru<br />
zjistit, že jsem tu zase první<br />
zjistit, že je poledne<br />
zjistit, že ty knedlíky jsou furt stejně houskový<br />
zjistit, že jsem tu zase poslední<br />
po schodech dolu<br />
a do tramvaje<br />
a do obchodu<br />
pro chleba<br />
okurku<br />
a pražskou šunku<br />
</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p class="m-poem">
hlavně nesnít<br />
hlavně nemít fantazii<br />
</p>
<p>jinak se omylem zeptám, jestli nevadí, že si příští týden nechám oholit hlavu
abych schoval ty šediny, který se mi i přes ten náš báječnej vztah začaly
nakonec taky dělat, ale vždyť už jsme spolu přeci přes třicet let a stejně mám
pořád nejradši ty naše večery pod přerostlým ořešákem, kdy dáváme pozor, aby
slunce zapadlo ve správným úhlu za výkvěty civilizace a na ubrousek od večeře
dopíšeme další verš života a pes to chápe a spokojeně stárne na vyhřátý dlažbě</p>
<p class="m-poem">
a to by mohlo někoho vyděsit<br />
</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p class="m-poem">
večerní dávka zubní pasty<br />
abych přebil pach dne<br />
večerní dávka tekutýho chleba<br />
abych přebil pach zubní pasty<br />
večerní dávka pěti řádek z knihy<br />
abych přebil nespavost<br />
poprvý zamáčknout budík<br />
podruhý zamáčknout budík<br />
potřetí zamáčknout budík<br />
ranní dávka studenýho vzduchu<br />
zvednout vlasy z podlahy<br />
aspoň patnáctkrát.<br />
</p>
Křídla2015-03-27T20:25:00+01:002015-03-27T20:25:00+01:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2015-03-27:/vylevy/kridla/<p>Stála tam u sloupu, tmavá postava v šedivém okolí, všude kolem
pospíchal déšť a v něm stereo lidé se společným deštníkem. Její oči hltaly
tu barvu města, jedno sluchátko měla hluché a tak slyšela jen ty pravé
útržky rozhovorů. Přistoupil jsem blíž, ona měla jiskru a já oheň a tak mi
mezi dychtivými obláčky pověděla, že je z jiného světa.</p>
<p>Ten svět už překonal všechny mrzutosti a smutky a už dávno nebylo nic, co by
šlo udělat lépe, a nikdo, kdo by mohl být spokojenější. Každý tvor dostal svou
bublinu, která přinášela denní porci adrenalinu, zábavy a zamyšlení, a najednou
už se nikdo nepotřeboval s nikým rozcházet ani usmiřovat, navazovat nové vztahy
nebo pokoušet nové myšlenky, bublina dokázala všem všechny pocity doplnit do
ekvilibria úplné rovnováhy.</p>
<p>Tedy téměř všem.</p>
<p>V tom světě je prý akt oslovení neznámého člověka dávno zapomenutým uměním,
takovým, co se dočteme v bajkách z romantických dob, kdy lidé ještě zdravili
řidiče v tramvaji a přečtené noviny se předávaly z ruky do ruky. Vlastně nikoho
ani nenapadne zvednout hlavu od barevného světa za upatlaným sklem a zapátrat,
jestli ve všedním světě není také něco hodné pozornosti. Zeptal jsem se tedy,
co je tak úžasného na tom, že tu stojíme, z pocitů nám prchají barvy, ničíme si
plíce vlhkou směsí odpadu a pozorujeme neřízený chaos spěchu lidí unikajících
kamkoliv jinam, kde možná nebude hůře.</p>
<p>Prý přesně toto, že se oblečeme se do kůže z mrtvého zvířete, kterému do konce
života budeme podvědomě vděčni za jeho oběť pro náš pocit tepla a bezpečí, že
nebudeme žít navždy, že si do jednoho ucha pustíme skladbu, kterou máme rádi až
od druhé minuty a jen na patnáct vteřin, a při tom budeme vzpomínat na to, že i
když fungovalo to druhé sluchátko, tak to nebylo nic proti živému koncertu, že
při tom potkáme spřízněnou duši z jiného světa a divíme se, proč se jim nelíbí
jejich styl života, že nakonec zase přijdeme domů, konečně roztajeme a bude nám
mnohem lépe, než kdybychom do toho světa vůbec nešli. Že někdo občas potřebuje
prožít pocity těch ostatních, aby si vážil těch svých více.</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p>Opatrně odložila nedopalek k holubovi, který hned začal soustředěně zachytávat
zbývající molekuly naší nálady, oprášila zapomenuté pírko z levého ramene a
chystala se vrátit zpátky.</p>
<p>„S mokrými křídly daleko nedoletíš,“ povídám, „asi tu budeš muset ještě chvíli zůstat“.</p>
Nápisy2015-02-22T00:55:00+01:002015-02-22T00:55:00+01:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2015-02-22:/vylevy/napisy/<p>Sedím v hospodě poté, co jsem spořádal „guláš a pivo“ objednané
spatra bez pohlédnutí na polední menu znepřehledněné aktuálně populárním
seznamem alergenů a snažím se nemyslet na podivnou bílou hmotu, co zůstala
v záhybech „Made in Russia“ na dně půlitru.</p>
<p>V televizi s mainstreamovou úhlopříčkou se střídají reklamy na již třetí díl
Babovřesek se zpomalenými záběry na prvoplánově vybranou skupinu tenistek na
téma nerušícím pozadí. Usadím neposedné bublinky, zaplatím úterní verzi částky
a číšník zamumlá poděkování s vřelostí odměřenou předem tušenou velikostí
dýška. Kromě onoho osamělého číšníka, který schovává tetování hodné sibiřského
kriminálníka pod sepraným tričkem s reklamou na <em>„Tu jedinou pravou“</em>, projdu
kolem dvou otrávených neštamgastek, mě na oplátku obejde vzdáleně povědomý
parfém a pohled, který naznačuje, že holky jsou zde poprvé, naposled a při
odchodu nebude nutné tasit žádné papírové bankovky.</p>
<p>Za oknem už čeká vánice smradlavých střepů neúspěšné zimy, obalující promarněné
fotografické příležitosti ledem. Cestou zpátky s povděkem registruji, že zmoklé
vlasy se ve větru aspoň tolik nelepí na obličej. V tramvaji je na mě vržen
pohled plný hrůzy a já se pohledem musím ujistit, jestli nemám po tom guláši o
nohu víc nebo jestli jsem si ráno zase nezapomněl obléct lidskou kůži. Majitel
obličeje se pak roztržitě ujme studování <em>„Je to jednodušší, než vás učili“</em>,
jako by ten plakátek viděl poprvé a mě nechá v hlavě brouka, který prosazuje
názor, že na téhle planetě je něco fundamentálně jinak a já si toho doteď nevšiml.</p>
<p>S rámusem skončí doba otevřených dveří a na zastávce zůstane stát pán v modrém
lapači molů, hází pohledy plné zloby na neznámého nepřítele a tváří se, jakoby
nemohl zkousnout ten do očí bijící fakt, že změny v politice za posledních
pětadvacet let vedly až k tomu, že mu dneska zastavila špatná tramvaj.</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p>Nakonec se vrátím v neurčitém rozpoložení zpátky na vysezené místo, kde
neexistuje čas ani pravá mozková hemisféra, jen termín visící neurčitě blízko.
Jako mrkev, co pohání osla do nekonečného kopce.</p>
Fičím si na grepu2014-12-14T10:32:00+01:002014-12-14T10:32:00+01:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2014-12-14:/vylevy/ficim-si-na-grepu/<p>Prudce vědecké pojednání o experimentu praktického ověření
souúčinnosti kofeinu a grepové šťávy.</p>
<p>Je vědecky prokázáno, že ta většina kofeinu, která by se jinak strávila, se
díky hořké složce v grepu dostane do mozku také, zvyšující jeho reálnou
účinnost a dobu působení z málo % na docela dost.
<a href="http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1381556/pdf/brjclinpharm00034-0094.pdf">Původní studie z roku 1993.</a></p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>17:38:00</dt>
<dd>dávám vařit vodu a do frenchpressu svoji běžnou dávku hrubo mleté kávy,
tentokrát prý s nádechem hroznového vína</dd>
<dt>17:39:19</dt>
<dd>voda uvařena</dd>
<dt>17:40:04</dt>
<dd>voda má 96°C, zalévám kávu</dd>
<dt>17:44:04</dt>
<dd>káva hotová, stláčím frenchpress a k tomu stáčím 40 dl 100% grepového džusu</dd>
<dt>17:46:12</dt>
<dd>samou nedočkavostí jsem si spálil hubu, nádech hroznového vína dnes asi nepocítím</dd>
<dt>17:51:00</dt>
<dd>ne, je to v prdeli, chuťové buňky opravdu vzaly za své</dd>
<dt>17:59:03</dt>
<dd>kafe dopito, grepový džus též, žádné extrémní pocity které by byly mimo
běžnou denní nadílku ale nepociťuju, později označeno jako <em>Grep fáze I</em></dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>18:20:00</dt>
<dd>běžná kávová halucinace se nedostavuje, chomáče pravdy dnes po zdi nepolezou</dd>
<dt>18:40:00</dt>
<dd>nedostavuje se ani běžná kofeinová ospalost, asi se to vzájemně zneutralizovalo</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>19:05:00</dt>
<dd>nutkavý záchvat úklidové mánie, později označován jako <em>Grep fáze <span class="caps">II</span></em></dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>20:20:00</dt>
<dd>došly podlahy, které by se daly zamést a/nebo vytřít</dd>
<dt>20:30:00</dt>
<dd>jdu se podívat znova, tohle není možné, vždycky mi to trvalo týden
sebezapírání a dvě hodiny letargického tlačení hadru</dd>
<dt>20:32:00</dt>
<dd>došly místa, kam bych se mohl znova podívat</dd>
<dt>20:32:30</dt>
<dd>během dalšího pokusu najít něco k uklízení uznávám, že by bylo fajn udělat
si večeři</dd>
<dt>20:35:00</dt>
<dd>snažím se najít ingredience, které jsem ztratil při hledání jiných
ingrediencí omylem odložených ve tříděném odpadu</dd>
<dt>20:45:00</dt>
<dd>daří se mi ingredience nacházet rychleji než je ztrácím, bitva je vyhrána</dd>
<dt>20:50:00</dt>
<dd>pračka hlásí, že odchlupená a odmočená předložka do koupelny je teď i
vypraná, přijímám to s upřímným překvapením</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>21:06:00</dt>
<dd>hotová večeře na dva dny a pitný režim do pěti do rána</dd>
<dt>21:10:00</dt>
<dd>došlo nádobí, které by se dalo umýt</dd>
<dt>21:56:00</dt>
<dd>dostavuje se očekávaný Grep fáze <span class="caps">III</span>, nestíhám číst co píšu</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>22:34:00</dt>
<dd>došly už fakt všechny věci, co by se daly uklidit</dd>
<dt>22:43:17</dt>
<dd>s hrůzou si uvědomuji, že vím, že voda na kávu dovařila přesně v 17:39:19</dd>
<dt>22:52:00</dt>
<dd>překvapeně zjišťuji, že je už 22:52</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>23:12:22</dt>
<dd>mozek automaticky odfiltrovává Nickelback a Linkin Park z rádia a
dvanáctiminutovka od Opeth trvá dvacet minut</dd>
<dt>23:25:20</dt>
<dd>zjišťuji, že mám otevřené dva chaty na facebooku a každý obsahuje trochu
jinou rozepsanou verzi té samé zprávy</dd>
<dt>23:57:00</dt>
<dd>došly úkony osobní hygieny, které by měly význam i při třetím opakování</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>00:04:30</dt>
<dd>na googlu hledám <em>Diary of A Drug Fiend</em>, ale při najití odkazu zjišťuji,
že to <span class="caps">PDF</span> na mě už nějakou chvíli kouká otevřené na pozadí</dd>
<dt>00:04:45</dt>
<dd>uvědomuji si, že o toku myšlenek, který vedl zrovna k tomuhle druhu
literatury, mám jen mlhavé povědomí</dd>
<dt>00:11:00</dt>
<dd>na moje čichové buňky útočí vůně vanilky, čerstvě naštípaného borovicového
dřeva, ranního mrazu a wasabi chipsů</dd>
<dt>00:12:00</dt>
<dd>zjišťuji, že na bytě ten krb opravdu nemáme</dd>
<dt>00:51:00</dt>
<dd>došly bugy, které by se daly opravit</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>01:01:01</dt>
<dd>po dlouhém přemítání uznávám, že další čerstvý pomeranč by této věci nepomohl</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>02:52:15</dt>
<dd>myšlenky mám seřazené podle barvy</dd>
<dt>02:53:00</dt>
<dd>pocity mám seřazené podle vůně</dd>
<dt>02:53:30</dt>
<dd>došly věci, které bych mohl jakkoli dodělat</dd>
<dt>03:35:00</dt>
<dd>přemýšlím, jak se mi v tomhle stavu podaří usnout</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>??:??:??</dt>
<dd>zdá se mi o netěsnících plastových krabičkách na jídlo a tak protivně se mi
všechno nedaří, že to uzavírám myšlenkou „umřít a začít znova“</dd>
</dl>
<p>
<br />
</p>
<dl class="m-diary simple">
<dt>08:21:15</dt>
<dd>zjišťuji, že usnout se mi opravdu podařilo</dd>
<dt>08:22:45</dt>
<dd>není mi jasné, proč jsem do těch plastových krabiček na jídlo lil kávu</dd>
<dt>08:24:00</dt>
<dd>a k čemu mi byl ke kávě ubrousek</dd>
</dl>
Recenze2014-09-14T12:11:00+02:002014-09-14T12:11:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2014-09-14:/vylevy/recenze/<p>Sedím tu na druhém odpališti a vedle mě něco zrovna proneslo
trumpetový zvuk. Zdálky je slyšet ohňostroj a melodie, kterou vágně poznáš,
ale přesto nedokážeš zařadit a tak máš pocit, že bys z těch úryvků dokázala
poskládat další album té kapely.</p>
<p>Ten člověk toho vlastně už napovídal tolik, že jen stačí vzít všechna slova,
přizpůsobit je jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu a poskládat je zpátky do
smysluplné prázdnoty.</p>
<p>Odpoledne to tu vypadalo jak ve válečné zóně a sekuriťáci se dívali
podezřívavě, když jsem si narozdíl od většiny ostatních nebarevně oděných lidí
kupoval jen chleba a rohlíky a kolem obleženého regálu s aktuální slevou
ohnivých vod prošel bez povšimnutí. Obsluha samopokladen mě však znala a na
rozloučenou mi jako každý den popřála hezký den.</p>
<p>Stál jsem vedle bezdomovce, který svou měsíční almužnu investoval do vstupenky,
teď ze svého úhlu pohledu viděl akorát těžké mraky mračící se na plešky
nadprůměrně vysokého hloučku lidí a tak jen nesouvisle něco mumlal a zapíjel to
tekutinou z petflašky, kterou by už ani v kontejneru nevzali. Pak najednou
zmizel zpátky do škvíry v čase a já se místo toho topil v modrých očích, které
na mě koukaly o několik světelných let déle, než by bylo bezpečné pro zachování
stability vesmíru.</p>
<p>Trumpetový zvuk zazněl podruhé, ale jeho pronašeč stále nechce zveřejnit svou
identitu. Když jsem nakonec procházel jednosměrkou v protisměru, zaslechl jsem
konverzaci zahrnující propastně nedostatečnou organizaci a plný močový měchýř.
Od žluté vesty jsem dostal stroze negativní odpověď na svou naivní otázku a
dalším krokem jsem byl zpátky za branou, odkud už není cesty zpět. Člověk,
který pro ten samý moment přijel až z východního Slovenska, se mnou vyměnil pár
názorů na neočekávané kvantity bláta, hlav a sedaček, zeptal se kudy na
tramvaj, na třetí pokus se mu podařilo rukou se stříbrným snubním prstenem
udělat <em>hájfajv</em>, popřál mi šťastné hledání pisoáru a jal se pokračovat v
tlačení své tělesné schránky proti proudu davu.</p>
<p>Na smogem osvětleném nebi vidím osamělou polárku a pod ní siluetu objímajícího
se páru. Narozdíl od předchozího návštěvníka opuštěného parku kultury a oddechu
od nich nejdou záblesky světla a tak jen doufám, že jim není zima. Na obzoru
pulzuje barevná hudba té části města, kde je dnešní večer nerozeznatelný od
toho včerejšího a v koutku pod rouchem tmy se krčí mraky, nedočkavé na to, až
jim někdo zítra dovolí taky si ulevit.</p>
<p>Tenhle song už poznáš a tak aspoň víš, o co přicházíš. Na cestě domů tě potká
opuštěná rybářská stolička a cyklista, co upustil něco cinkavého a tak
zanadával, vrátil se a už to nenašel. Poslední pauza, jásot lidí, co se vešli,
a nakonec pietní ticho pro ty ostatní.</p>
Momenty2014-09-01T23:07:00+02:002014-09-01T23:07:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2014-09-01:/vylevy/momenty/<p>Sedím v hospodě čpící elegancí doby dávno zašlé, piju krakonošovo
dvanáctku a z repráků zní Happy. Pak mi dojde, že si toho všeho pamatuju o
chlup více, než je zdrávo.</p>
<p>U uličky sedí pán co se mračí jak Vincent Vega z Pulp Fiction a k tomu pije
vanilkovou kolu.</p>
<p>Naproti sedí postarší španělský pár a zaníceně se spolu snaží hovořit
pokročilým stádiem tuberkulózy.</p>
<p>Vepředu plive z okna chlap, přesně jak slíbil tomu druhému, když o stanici
dříve zjistili, že tohle kupíčko je prázdné.</p>
<p>Na mostě se s paraplíčkem chystali na focení nevěsty ve sněhobílém závoji,
jenže s projíždějícím vlakem jasnou vizi nahradilo šedivé zklamání.</p>
<p>O kupíčko dál někdo celou dobu elaborátně nadává na to, jak ho to otevřené
okénko v chodbičce vytáčí doběla. Po hodině skuhrání ho dojde zavřít, obleče se
do batohu a vystoupí.</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p>Dej si další pivo do plastovýho kelímku od paní, která toho v životě chtěla
dosáhnout o trochu víc, ale snaží se zachovat tvář a usmívá se, když ti vrací
mokrý pětikoruny. Sedni si zpátky na vlhkou dřevěnou lavici vedle hlučných lidí
kteří už se propili do veselejší verze reality, otoč hlavu doprava a spatři
výraz své nejlepší kamarádky, která zestárla o dvacet let a teď tu s úsměvem
sobě vlastním sedí ve funkčně neestetické bundě ruku v ruce se svým šedivějícím
mužem a sama sebe už dávno přesvědčila, že tohle jsou opravdu ty nejlepší
momenty, které kdy v životě bude mít.</p>
<p>Multiinstrumentalista s kouty sahajícími až do doby, kdy si naposledy myl
vlasy, právě vystřídal klávesy za kytaru v doprovodu nesourodé odezvy publika a
ani on sám neví, co si o sobě má vlastně myslet. Starší muž v šusťákovce s
potěšením konstatuje, že flek od převrženého piva na rukávu už ztrácí barvu a
pokyne prázdnému popelníku, který s ním sedí u stolu. Pán pod lampou ve světle
uprostřed tmy se smutným zárodkem úsměvu právě odhalil dno dalšího kelímku a
podvědomě doufá, že i dneska se mu podaří vylákat destruktivní myšlenky ven za
práh spánku.</p>
<p>Člověk neurčitého věku po tobě sekne pohledem barvy olova, který je ti tak
nějak blízký a přesto na hony vzdálený. Obklopil se lidmi, se kterými si
rozumí, a ty víš o čem přesně zrovna vedou řeč, i když pro náhodného
kolemjdoucího to může vypadat, že s radostí rozumují o svých koníčcích a
nastávajících vnoučatech.</p>
<p>Vstaň, projdi kolem bazénu, který jak zrcadlo odráží současnou hladinu zábavy,
omoč si děravé boty ve špinavé večerní rose a jdi se podívat na hvězdy. Tady je
smog jen zvukový, ale Velký vůz dnes stejně nenajdeš.</p>
Klíč2010-07-06T13:00:00+02:002010-07-06T13:00:00+02:00Vladimír Vondruštag:blog.mosra.cz,2010-07-06:/vylevy/klic/<p>Je ráno. Nádherné letní ráno na místě, kde se zastavil čas. Čerstvé
ranní paprsky se prodírají korunami statných stromů, nesměle mě lechtají na
tváři a jemně mi naznačují, abych vstal. Sluníčko vedle mě ještě spí, ve
spánku se usmívá a paprsky si hrají s její hřívou tak, že to vypadá jako by
měla svatozář.</p>
<p>Snažím se vyprostit z jejího objetí a vstát tak, jak jen to je na vodní posteli
možné, abych ji neprobudil. Vklouznu do vyhřátých chlupatých papučí a županu,
seběhnu tiše dolů do přízemí a jdu se pokusit připravit snídani a naservírovat
ji do postele dříve, než Sluníčku zazvoní budík a ona se se zívnutím probudí.</p>
<p>Když dávám vařit vodu na kávu, zaujme mě pavučina na prosklené stěně vlevo do
zahrady. Že by náš cvičený sokol uviděl v domě něco nečekaného a zapomněl, že
je tu sklo? Snad to přežil i tentokrát. Měl bych s tím něco udělat, přece ho
chudáka nenechám, aby se zmrzačil.</p>
<p>Zrovna když mám vonící snídani nachystanou na podnosu, abych ji odnesl nahoru,
slyším slabé zacinkání domovního zvonku. Kdo to může být v tuhle denní dobu v
téhle odlehlé pustině? Položím tác se snídaní na krbovou římsu a došourám se ke
dveřím, abych tajemné návštěvě odemkl.</p>
<p>Sundávám z věšáku cinkavý kroužek a probírám se svazkem různě složitých klíčů
podle toho, jak vysoký stupeň bezpečnosti která část domu potřebuje. Asi mě
šálí zrak, ale ten hlavní klíč za žádnou cenu nemůžu ve svazku najít. Slyším
nervózní zaklepání na dveře a z náhlého popudu mysli zkusím vzít za kliku, i
když vím, že každý večer dveře zamykáme. <em>Na dva západy.</em> Ale klika mi v ruce
povolí, nezamčené dveře se otevřou a oslepí mě neskutečně jasná záře…</p>
<p class="m-transition">* * *</p>
<p>Zase další prokletý ráno zpocený po snu, ze kterýho si nikdy nic nezapamatuju.
Slunce se odráží od okapu, proniká jednim jediným špinavým oknem a i přes
zavřený oči mi masíruje oční sítnici jak <em>rezavý hrábě</em>. To je ksakru divný, že
takovej naleštěnej okap v tomhle všivým městě ještě nějakej spoluobčan nestih
znárodnit za pár loků špatně vypálený kořalky.</p>
<p>Aspoň k něčemu to je. Stihnu se pokaždý včas vzbudit a vypadnout do šichty
dřív, než spalovna odpadu ráno <em>zatopí pod kotlem</em> a udělá mi z týhle garsonky
nacistickou plynovou komoru.</p>
<p>Shodím z břicha prašivou třínohou kočku, která každou noc parazituje na mým
tělesným teple aniž by mi byla něčim prospěšná, a ona mě za to nezapomene
pořádně škrábnout. Vyženu krysu z pantofle, hodím na sebe včerejší tílko a
přitom se snažím uhádnout, jestli dneska poteče aspoň studená voda.</p>
<p>Hm, <em>trefil jsem se</em>. Takže dneska ráno žádný kafe, i když by fakt bodlo, a
umejt se zkusím zase večer. Kopnu do sebe zbytek zvětralýho piva a patku
ztvrdlýho chleba. Tu klobásu radši testovat nebudu, bez ledničky z toho asi
žádná delikatesa nebude.</p>
<p><em>Čtyry padesát</em>. Tak akorát abych zamknul a vypad. Proč se vlastně s tim
zamykáním obtěžuju? Pochybuju, že by někdo dobrovolně chtěl vědět, co je za
těmahle dveřma. Ale budu si aspoň trochu jistej, že až se v deset večer
přibelhám zpátky, nebude na mě čekat kyanid v jídle nebo vrah se sekyrou drze
sedící na mý jediný vlastní židli. Když se pokouším zamknout dveře orezlým
klíčem, kterej vlastně původně vůbec k tomuhle zámku nepatřil, něco na mě v
dlani blýskne. Klíč, který jsem v životě neviděl.</p>
<p>Nebo snad jo?</p>
<p>
<br />
</p>
<p>Zčistajasna, jak když mě někdo praští do lebky klackem, vím. Vím přesně, od
čeho ten blyštivý a atypický klíč je a pomalu si začínám vzpomínat na dnešní
sen. Sen… byl to vůbec sen? To není možné. Pamatuji si toho mnohem více, než
zamlžené útržky jednoho snu. To nemůže být sen. <em>Jsou to vzpomínky.</em> Vzpomínky
na nedávný život a někdo se vehmentně snažil mi je z mozku vymazat. Někdo mě
vrhnul jako odpad do týhle díry a podvrhnul mojí minulost… <em>Proč, sakra?</em></p>